Popis expedice

Arktická etapa:

Zde se připojí zbytek expediční posádky, opustíme bezpečí norského pobřeží a vydáme se vstříc několikadenní nonstop plavbě Severním ledovým oceánem směr Špicberky. V případě vhodných povětrnostních podmínek se cestou zastavíme na ostrově Bjørnøya, malém neobydleném ostrůvku, kde se pokusíme vylodit a ostrov zmapovat. Následně proplujeme kolem západního pobřeží Špicberk do města Longyearbyen. Zde, dobereme zásoby, aktualizujeme předpověď a pokud stav ledových polí na východní straně souostroví a předpověď počasí dovolí, pokusíme se o obeplutí celého archipelágu Západního Špicberku. S návratem zpět do Tromsø a následně opět do Kodaně. Tím bychom se stali pravděpodobně první českou posádkou, která toto na laminátové plachetnici dokázala.

Během plavby nás čekají četná ledová pole, kterými budeme muset prokličkovat. Při výpravách na pevninu (ale i na moři) nás pak čekají divocí lední medvědi a bez brokovnice se tady výpravy nepovolují. Po celou dobu hodláme provádět měření koncentrace mikroplastů ve zdejší mořské vodě a pozorování místní fauny a flory (ostrov je kromě ledních medvědů, obydlen mroži, tuleni, sobi a dalšími zvířaty, ve vodách se pohybují běluhy, narvalové a jiní kytovci).

Na posádku celé expedice budou po celou dobu jejího konání kladeny vysoké požadavky jak po fyzické tak i po psychické stránce. Čeká nás kormidlování za každých podmínek, ledovcové hlídky a hlídky bránící srážkám se spícími velrybami, případné odrážení ledových ker od lodi apod. Stejně tak klade expedice vysoké nároky na materiální vybavení a technickou připravenost lodě.

Proč se na expedici vydáváme

Kromě upozornění na rychlý úbytek zalednění Arktidy vlivem klimatických změn bychom chtěli publicitu expedice (lidé prostě mají rádi nejrůznější NEJ a rekordy) zužitkovat k přitáhnutí pozornosti ke stěžejní části výpravy.

Tou bude provádění měření koncentrace mikroplastů ve zdejší mořské vodě a upozornění na potřebu zamyslet se nad stávajícím používáním plastů. Mikroplasty jsou malé částečky vzniklé působením mechanické eroze, eroze slanou vodou a UV zářením z velkých plastů. Plasty jsou velmi houževnaté a (v závislosti na druhu plastu) taky nerozložitelné. Doba rozkladu se u některých typů udává až ve stovkách let. Po tu dobu však nezůstávají vcelku, ale erodují na menší a menší částečky. Často až na velikost několika mikrometrů. Jako takové se pak dostávají do celého potravního řetězce mořských živočichů. A skrze rybolov ovlivňují také člověka. Zatímco velké kusy plastu se dají detekovat velmi snadno a často jsou vyvrženy na břeh, kde je lze sebrat, s mikroplasty je to horší. Díky své malé velikosti a lehkosti je snadno mořské proudy transportují a dostanou se tak prakticky všude. U Špicberků navíc končí Golfský proud, který na své trase od Amerických břehů proudí okolo celé Evropy a vše, co po cestě strhne s sebou, donese přímo sem. Včetně mikroplastů.

Další částí expedice je zkusit, zda-li je možné tuto cestu podniknout s co nejnižší environmentální stopou. Tedy se budeme snažit jet na plachty, nabíjet přes solární panel a samozřejmě nepoužívat chemické uklídové prostředky a další "vymoženosti" civilizace. Tyto poznatky bychom pak rádi promítli do příručky udržitelného cestování. 

Tímto vším chceme nejen ukázat, že to, jak se chováme ve svých domovech, má dopad i tisíce kilometrů daleko. (Věděli jste například, že průměrná doba užití mikrotenového sáčku, ve kterém si donesete domů třeba rohlíky, je jen 12 minut a pak skončí v odpadcích?) Ale zároveň i nabídnout cestu jak to jde zlepšit.

Více o naší motivaci a přehledné cíle expedice naleznete ZDE.