Plavba po Baltu 1. díl: Po stopách Vikingů. Začínáme.

| Doba čtení 9 min
 
 
 
Člověk se do jiného rytmu světa propadl tak snadno. Zpátky to nejde tak jednoduše. V našem lodním deníku kdosi napsal, že život už nebude stejný co dřív. Zkušenosti a vzpomínky nás proměnily a i když se nyní zdá, že se na zem vrátíme jen s obtížemi, nakonec se nám to podaří.
 
Bylo to hrozné a bylo to krásné. Bylo to silné a docela jiné. Byli jsme blázni trefení dálkou a pořád si budu pamatovat, jak se na sebe nepříčetně šklebíme v nespoutané radosti, zatímco plachetnice letí po vlnách.
Budu vám vyprávět, jak jsme se měli. Moje svědectví bude zasaženo skutečností, že jsem po většinu plavby trpěla mořskou nemocí, tedy část pocitů a bdělosti byla svázána nevolností nebo otupujícími prášky. Snad se mi aspoň okrajem podařilo prožít něco z tajemství námořního života.
 

Jak to všechno začalo?

Někdy začátkem roku došlo k nápadu, že pojedeme na plachetnici na Baltské moře. A to díky Shaice, která to dala dohromady. Posádku jsme složili z nás dvou, Shaiky s Tryskáčem, jeho brášky Vaška s Martinou a Shaičiny maminky Soni. Kapitánem se stal Tomáš Brázdil, fajne týpek s podobně šílenými sklony jako my. Počali jsme plánovat pravděpodobnou trasu a zařizovat všechno potřebné. Dovolená to není nejlevnější, ale ani to není tak strašné.
 
V červenci jsme se jako celá posádka setkali a nejen jsme měli příležitost se trochu lépe poznat, ale také domyslet další podrobnosti jako nápady na trasu, pojištění, komu bývá špatně a ouřední úpisy a čestná prohlášení. Cítili jsme, že to bude rozhodně báječná dovolená, a naše natěšenost ještě stoupla. Ještě se nějak dožít toho srpna...
 
 

 

Původní plán se musí upravovat na základě počasí, ale nakonec se nám podařilo většinu toho, co jsme chtěli vidět, dodržet. Takhle to dopadlo: Z jihu na východ k Bornholmu se zastávkou na Christianso, u švédského Ales Stenar, zpět do Dánska na ostrov Mons a na jih na Rujánu. Celkem jsme ujeli 315 NM a nějaké drobné, což je bezmála šest set kilometrů. Na zelenáče to není špatné.

Rozhodli jsme se jet jedním autem, Boxerem, a plán byl vyrazit v sobotu před šestou. Sjeli jsme se tedy (já a Newman, Vašek a Martina) v pátek večer k Shaice a Tryskáčovi s tím, že Soňa dorazí ráno a společně vyzvedneme kapitána.

 

Do postelí jsme se dostali až po jedenácté. Kuchyň byla zavalená nákupem jídla, ale někam se tam Shaika s Tryskáčem vešli, zatímco my čtyři ostatní jsme obsadili pokoj. Nevím, jak ostatní, ale já nemohla usnout.

 

Soňa je u nás včas, my ostatní lehounce zaspáváme. Na čaj a mléčnou rýži s proraženým víčkem to ale stačí.

 

Dokázali vyrazit se zpožděním pouhých devíti minut a dorazit k Tomášovi, který bydlí jen kousek odsud.

 

Páteční večerní mumraj. Nesmíme zapomenout

zabalit Taze a Tvoji bábu!

 

 
Nechutné ranní vstávání...

 

Boxer a nějaké ty věci na zabalení.

 

Během nakládání jsme dostatečně znejistili Shaiku ohledně toho, zdali pořádně vyklidila ledničku, že nás nakonec donutila k návratu a kontrole jejího obsahu. Ano, sbalili jsme všechno, i romarůžky, které po celou plavbu dodávaly lodní lednici punc, no, vy víte čeho.

 

Vytiskli jsme si trasu, podle které snad dojedeme na místo. Jsou toho čtyři stránky.

 

 
S Prahou se loučíme jedním bizárem - v šest ráno
je nutné zamést ulici v apartním župánku!
 
Jedeme!

Kolem sedmé už ale definitivně opouštíme Prahu na sedmihodinové cestě na sever.

 

Za volantem kraloval Vašek, který si s naloženým obrem dobře poradil po celou cestu. Tu malinko zpestřil fakt, že jsme potřebovali dofouknout kola. Na první benzince neměli funkční kompresor. Na druhé a třetí neměli ani pumpu. Až napočtvrté jsme měli štěstí. Alespoň odpadly starosti s pauzami na odpočinek; později jsme stavěli jen jednou na německém odpočívadle.

 

V pozadí německé kopečky. V popředí Newman a Boxer, kterému se konečně dostává

kýženého tlaku v kolech. Kolem je hrozen kuřáků, který nás na té benzince

trochu znervózňuje. Kouří i obsluha kasy. Radši mizíme.

 

Německá odpočívadla vypadají všechna stejně. Jsou upravená, uklizená, vybavená celkem čistými toaletami, odpadkovými koši, lavičkami a nemalým množstvím náhodně projíždějících cestovatelů. Boxerův motor naskakuje celkem neochotně, až se obáváme, že s námi nedojede, ale nakonec si dal říct.Kolem jsou větrné mlýny. Je jich hodně a působí monumentálně. Stejně tak místo, kde vjíždíme na ostrov Rujána. Je tu vysoký most, na břehu Baltského moře stojí monstrózní jeřáby a skladiště na zboží jako nějací kovoví draci u svých doupat. Na moderní kontury shlíží středověce vypadající městečko Straslund s věžemi.
 
 
 

Plátkovače ptáků. Jsou všude.

 

Zbytek cesty po ostrově se nijak neliší od pevniny – Rujána je veliká. Podklad je písčitý, vidíme spoustu borovic a letních domků.
 
Rujána (původně Rána, německy Rügen, latinsky Rugia) je největší ostrov v Německu. Má rozlohu 935 km² (s přilehlými ostrovy) a dosahuje maximální nadmořské výšky 161 m. Žije na něm 77 000 obyvatel. V ose sever-jih je ostrov dlouhý 52 km, od západu na východ měří 41 km. Od 6. století byl ostrov osídlen kmenem slovanských Ránů, podle nichž má své jméno. Slované zde vybudovali knížectví s centrem na Arkoně. V 8.−11. století tu bylo jedno z nejvýznamnějších středisek moci Pobaltských Slovanů, čelící nájezdům Vikingů. Roku 1168 se knížata po dánském vpádu a zničení svatyně Svantovíta v Arkoně, dostala pod svrchovanost dánského krále Valdemara I. Současně kníže přijal křesťanství.
 
 
 
Stromy jsou tu reflexně označené... trochu znepokojivě.
Jet takovou alejí křížů, to si člověk
tu bouračku dobře rozmyslí.
 
Úzká šíje ke Glowe nás vede až k Breege, maličkému přímořskému městečku, kde kotví naše budoucí loď. Moře je pořád zajaté v sevření pevnin, ale kolem létají racci a albatrosi, sem tam i kormorán nebo volavka.
 
 
Baltské moře. Vypadá stejně jako v Norsku. Je to nejmíň slané moře na světě a patří
k těm nejvíce znečištěným. Ale nám to nepřipadá tak hrozné.
V moři se tu vznáší spousta medůz všelijakých velikostí.
 
 
Marína s plachetničkami. Jsou různě veliké.
Všechny bez výjimky nám ale připadají malé.
Kterápak je naše?
 
Tomáš jde omrknout loď, zatímco my se vrháme na místní bar s rybími pochutinami. Pokus dohovořit se s nimi německy selhává ve chvíli, kdy na nás sympatičtí prodavači spustí jakýmsi severním nářečím. Angličtina to jistí a eura vyměňujeme za smažené herynky, makrely a krevetky.
 
 

 

Smažené rybky s jejich koprovou remuládou můžete mít s osmaženými
bramborami nebo v housce. Jíst rybu v housce
je nezvyk, ale rozhodně to není špatné.
 
Tomáš se vrací celkem brzy a dohání nás ve stravě. Naše loď je v perfektním stavu, Bavaria Cruiser 38 s úplně geniálním jménem LIECHTENSTEIN (!).
 
 
Shaika, Tryskáč, Vašek a Martina se vrací od naší lodě.
Je přibližně vpravo za nimi. Je malá, shodujeme se.
 
Ale i ostatní lodě mají dobrá jména. Danae, Freja, Wendelstein 7x, Asterix, Idefix, Miraculix, Svantovit,...
 
 
Zatímco Tomáš přebírá loď, zevlíme na molu.
Jsou tu i dřevěné lodě. Do přístavu se 
také přihrnul místní trajekt.
 
 
Opalování je důležité.
 
Zprvu se nám nedaří ukořistit vozíček, tak taháme věci ručně. Ihned po prvním vstupu na palubu cítím, že se paluba pode mnou houpe. Martina to cítí taky a navíc se jí rovnou zhoupl žaludek, na odpoledne mizí na pevninskou procházku a snaží se rozptýlit paniku. Já si věřím, že to zvládnu. Určitě. Že jo. Jsem přece vodák.
 
 
První seznamování s vnitřkem lodi.
 
Rozebrali jsme si kajuty (vzadu bydlíme my dva a Vašek s Martinou, čelní kajutu má Shaika a Tryskáč, na gaučích budou bydlet Soňa a Tomáš). Loď má spoustu úložných prostorů, vejdeme se i s grilem, uhlím a několika platy piv, ciderů a energeťáků.
 
Takhle vypadá Bavaria Cruiser 38 jménem Liechtenstein uvnitř.
 
 
Po nebi táhnou úplně fantastické mraky.
Všechny si ale déšť naštěstí rozmyslí.
 
 
Mezi stožáry hvízdá a sviští vítr. Je to rachot.
Lanoví a ráhnoví se mění ve znějící struny.
Je to trochu jako vytí, jako volání.
Bude nás provázet celou noc.
 
Je osm hodin a pořád je překvapivé světlo: holt jsme mnohem severněji než obvykle. Fouká vítr, ale zima není.
 
 
Vašek se připravuje na rybaření.
 
 
Nám je všem dobře.
 
 
Vašek nahazuje a... tahá. Řasy. Trávu. Ryby neberou.
 
Rozhodujeme se, co s načatým večerem, a hlasujeme pro výlet na Arkonu, což by se ještě dalo stihnout. Jedu já, Newman jako řidič, Tomáš, Soňa a Tryskáč. Boxera jsme nastartovali s trochou přemlouvání a už si to uháníme na nejsevernější cíp ostrova.
 
 
Mraky, ach ty mraky!
 
Jsou tu samé jednosměrky, tak neriskujeme a parkujeme na veřejném velkém parkovišti asi 1,7 km od majáků. Následná pěší procházka má svoje magické kouzlo, jak na krajinu padá soumrak a barví oblohu i zemi do odstínů růžové a červené. Majestátné mraky berou dech.
 
 
Vojenské vybaveníčko. Provádím lehkou průmyslovou
špionáž skrz okénko jedoucího auta.
Nezastavili nás.
Neviděli mě.
Je to dobrý.
 
 
Chodit na turisticky frekventovaná místa v tak pozdní (nebo brzkou, uvidíte dále!) dobu má báječné výhody. Skoro nikdo tu není, jen my a krajina, širé dálky, vítr ve vlasech a vůně světa.
 
 
První ze tří majáků. Tenhle je tuším na Vittu,
pár set metrů od Arkony.
 
A když se k tomu přidá ohrada s ovečkami, rurální dojem je dokonalý.
 
 
Jdeme po zadní cestě a docházíme k ohradě
označené moudrou sovičkou.
 
 
Další dva arkonské majáky,
jeden historický
a jeden novější.
Světlo už rotuje.
 
V silnici jsou zašlapané černé pazourky, nedá mi to a beru si suvenýr s výmluvou, že to vezmu své sestřičce geoložce. Pak vidíme plot se zákazem přelézání, no, a na vlastní nebezpečí to prostě musíme vidět. Svižný skok mezi trny a…
 
 
...za křovinami je moře. Opravdové moře, širé, od obzoru k obzoru, naráží vlnami do pobřeží, zpívá a noří se do nevědomí jako mocná a prehistorická síla. Převaluje se v jemné hře stínů a barev, jak se v něm odráží tmavnoucí obloha. Večerní chlad mu dodává na majestátnosti. Nic letního a triviálního, ale úctyhodná mohutnost, před kterou je moudré se sklonit.
 
Moře je přesně takové, jak mi slibovali.
 
 
Hluboko pod námi je ruina jakési věžičky (majáku?).
Zde, na pobřeží, se točila scéna z Cesty do pravěku,
chlapci tu vytahují z kambrického moře trilobity.
Úplně to před sebou vidím.
 
 
Na Arkoně jsou také dva vojenské bunkry.
Viděli jsme vstupy a tuhle sbírku trubek.

 

Mraky rostoucí do nebes

Mys je pojmenován po chrámu slovanského boha Svantovíta. Arkona fungovala jako mocenské a náboženské centrum polabského kmene Ránů a byla posledním místem organizovaného slovanského kultu. Chrám byl postaven nejpozději na přelomu 8. a 9. století a později kolem něj vzniklo město. V 11. a 12. století kdy se kmen Ránů stal dominantní silou v oblasti, dosáhla Arkona největšího rozmachu.
 
Chrám byl také významnou věštírnou, které se tázalo i kvůli politickým záležitostem, včetně otázek války a míru. Svatyně byla střežena družinou tří set jezdců a směl do ní vstoupit pouze kněz, který musel mít zadržený dech. Komplex měl vícedílného hradiště s akropolí, v jejímž středu stál dřevěný velice pěkný chrám, těšící se oblibě nejen pro okázalou bohoslužbu, nýbrž i pro sochu boha uvnitř umístěnou. Ohrada chrámová na vnější straně poutala pozornost bohatými řezbami, obsahujícími různé malování.
Zánik Arkony započal 19. května 1168 kdy byla obležena a 15. června, tedy na svátek sv. Víta, dobyta dánským králem Valdemarem I. Ten nechal sochu Svantovíta rozřezat na kousky a spálit a kromě toho se zmocnil chrámového pokladu. Rány násilím přinutil ke zřeknutí se svého náboženství a přijetí křtu. Následně vyčlenil prostředky na stavbu dvanácti kostelů. Svatyně se později i s částí mysu zřítila do moře, což zabránilo jeho podrobnému archeologickému zkoumání. Stopy vnitřního opevnění hradiště byly nalezeny Carlem Schuchhardtem roku 1921. Později však také byly objeveny kosti obětovaných zvířat, především ovcí, prasat, koz a volů, a pozůstatky sedmnácti obětí lidských.

Vracíme se k autu a míjíme nízké domky s doškovými střechami. Tahle chvíle je jen pro nás. Dorůstající měsíc na nás shlíží a sklání se k západu. Zbytek týmu v mezičase rozjel gril a připravil chutnou klobáskovou krmi. Po vydatné večeři zalezeme do spacáků. Už zítra opustíme pevnou zemi!

 

 

Následující díl naleznete na tomto odkaze v úterý 30.6.2020

Chceš dobrodružství?

Zažij dovolenou, na kterou nezapomeneš. Přidej se na některý z našich Retreatů a odpočiň si od každodenních starostí!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *