3. července 2018: Z Anholtu Kattegatem směr Marstrand
Po vyplutí zjišťujeme, že vítr, který od rána postupně slábl, dosáhl svého minima. Nic se ani nehne a plachty jen smutně visí ze stěžně dolů. Do toho vypaluje slunce a je dobrých 30 stupňů. Balt nás nepřestává překvapovat.
Marek ještě jednou neodolá vodě a skáče si zaplavat. Pak nahazujeme motor a vyrážíme směr Švédské pobřeží. Posádka je nějaká přešlá. Kombinace dobrého obědu, piva, sluníčka a konstantního zvuku motoru brzo všechny uspává a posádka jeden po druhém mizí v podpalubí do postele na pozdní poobědovou siestičku. V kokpitu osiřím a užívám si klidu a nekonečného obzoru. Kolem páté mě doplní Marta a za kormidlem vystřídá. Chvíli tak kormidluje, když tu najednou oba ve stejný okamžik zbystříme. „Cítila jsi to?“ ptám se. Marta odpovídá: „Jo, fouklo, že?“ A má pravdu. Chválím ji za tuto sensitivitu, vlastní ostříleným jachtařům. Asi je skrytý talent. Ale vítr je potřeba využít a okamžitě jen ve dvou taháme plachty. A už to fičí. Bohužel to nemá dlouhého trvání a po třech hodinách je voda opět jako olej. Aspoň vyzkoušíme čerstvě nainstalované lazyjacky. Fungují skvěle a plachty tak zvládáme sundat jen ve dvou. (Vlastně v jednom, protože Marta je stále u kormidla).
Kluky tak necháváme spát. Startujeme opět motor, protože voda i vzduch je úplně nehybný. I když mé jachtařské já je trochu zklamané, mé kapitánské je rádo. Jsem moc rád, že posádka má na začátek jednoduché podmínky a může si tak v klidu zvyknout na život na moři. V okolí lodě se to v moři hemží medúzami a dokonce spatříme pár delfínů. Pomalu se smráká a tak všichni povečeříme a rozdělím noční hlídky a službu u kormidla.
Sám zůstávám v pohotovosti a celou noc kontroluju navigaci a jestli je posádka v pohodě. Ale všichni si vedou výtečně. Nad ránem se u švédského pobřeží zvedá bríza a tak nic nebrání tomu, abychom jeli na plné plachty. Marstrande už jedeme!
4.července 2018: Marstrand
Marstrand je často označován za švédskou Riviéru. Oblast byla po několik století největším dodavatelem sleďů do Evropy a olej z nich svítil v mnoha evropských hlavních městech. Bohatství ostrova se projevila v jeho krásných domech, které stojí dodnes. S rozvojem záliby v koupání v moři se do městečka začala stahovat severská šlechta a nobilita. Dnes ostrov patří k vyhledávané turistické atrakci, ale hlavně, pro nás jachtaře, je hlavním městem jachtingu celého Švédska.
Do Marstrandu se dá vplout ze dvou stran ostrova. Jak ze severozápadu tak z jihozápadu. Protože chceme plout co nejkratší cestou a ostrov neobeplouvat, tak si to napálíme mezi okolní ostrůvky hezky z jihozápadu. Když se pomalu prokličkujeme a vidíme finální úsek a vjezd do přístavu, připlouvají k nám 2 Švédi na gumovém rychločlunu a oznamují nám, že jihozápadní vjezd je uzavřený kvůli kvůli konání finále švédského jachtařského poháru, které má být odpoledne. Neznám lepší definici pro popis ambivalence. Mám být nadšený, že uvidím závody a užiji si jachtařský svátek nebo naštvaný, že musím zase kličkovat a obeplout celý ostrov? Nezbývá než to přijmout a plout další hodinu kolem. Posnídáme tedy na moři a pokocháme se pobřežím celého ostrova. Nakonec jsme i rádi, příjezd do města je opravdu krásný a velkolepý.
Chvíli nám trvá, než najdeme volné místo k vyvázání lodě. Je hodně větrno, tak první samostatné vyvázání posádky doprovází trochu nervozita a nejistota, ale nakonec se daří. V 11:00 po 21 hodinách a 81 NM (150 km) opět stojíme na pevné zemi.
V Marstrandu se máme potkat s Mílou. Českou výtvarnicí, která do Švédska emigrovala a která s námi chtěla etapu z Kodaně do Bergenu také plout, ale nakonec jí to časové možnosti neumožnili. Potkat se s námi ale chtěla a tak za námi do Marstrandu přijela z Götteborgu, po celém ostrově a městě nás provedla a řekla spoustu zajímavostí. Tímto bych jí chtěl ještě jednou moc poděkovat. Rád na toto setkání vzpomínám.
Návštěva Marstrandu byla sice krátká, ale intenzivní. Ostrov je to opravdu krásný. Zastavěná je jen jeho severovýchodní část a to ještě krásnými domy v secesním stylu. Na vrcholu se tyčí pozůstatky 300 let staré pevnosti.
Ale celá jižní a západní část ostrova je jen čistá příroda. Stromy, skály se spektakulárními výhledy na okolní moře a rozeklané pobřeží.
Procházíme se a protože sluníčko stále pálí dostaneme chuť se vykoupat. Pro tyto účely jsou zde dokonce dvě místa vyhrazená pro nudismus. Když se to pánská část výpravy dozvěděla, začala se těšit na krásný kulturní zážitek nicméně jsme byli zklamaní, protože se ukázalo, že pánská a dámská část je oddělena. Asi pověstné švédské volnomyšlenkářství postupně mizí. Koupačka byla vynikající. Pro mě obzvlášť, protože jsem ji měl s výhledem na probíhající regatu. (A protože po cestě míjíme dvě krásné Švédky, kterým rozdělení a mužskou a ženskou nuda část také zrovna nevyhovovalo 🙂
Návštěva se chýlí ke konci. V městečku dokupujeme ještě místní rybí speciality (opět oblíbené fish&chips, ale taky nejrůznější remulády a hlavně uzené platýze, kteří nám nakonec zpříjemní dlouhou cestu k Norskému pobřeží) a obrovský meloun.
Dodnes nechápu, jak se Markovi podařilo sníst celou jednu polovinu za ani ne 15 minut.
Míla nás pohostí krevetami s česnekovým dipem a ještě nějakou dobu si povídá s posádkou na palubě.
Já už ovšem musím myslet na odjezd. Před námi je 91 NM (168 km) otevřeným Baltem a noční plavba. Aktualizuji předpověď počasí, doplňujeme vodu, loučíme se s Mílou (která následovně pořídí jednu z mála fotek Midnight Blue při plavbě z pevniny – věšinou všichni fotíme přímo z paluby) a vyplouváme vstříc západu slunce. Čeká nás Skagerrak.
… pokračování příště
Napsat komentář